Recenze ke hře: Robocop 2
« zpět na detail
Robopolda podruhé. Co dodat? Příběh ochránce zákona Murphyho, který po srážce s detroitským gangem potřeboval tolik protéz, až z něj udělaly superpolicajta, je dobře známý z filmového plátna – a pro ty , kdo by ho snad neznali, je stručný přežvýkaný výcuc v úvodu první robocopí hry o řádek výš v seznamu (pokud ovšem sami mají v mozku nějaký ten upgrade na rychločtení, protože normálním lidským tempem, ba ani zběsilým lidským tempem to přečíst nestihnou). Ve hře vás čeká cesta za likvidací padoucha Caina, který se rozhodl, že když už taky potřebuje nějakou tu protézu na ruce, nohy a vůbec všecko kromě mozku, tak ať jsou to protézy pořádné. Cestu vám znepříjemní hordy Cainových poskoků, nejdřív kokrháči se sekyrkami a kravaťáci se všemožnými typy bouchaček, později i roboti a pár zajímavějších týpků. Baleťák s motorovou pilou, frajírek v bojovém roboskafandru, který, když mu ho rozbijete, nasadí rozpačitý úsměv a odběhne si domů pro další, i nějaké ty supermašiny coby bossové.
Je tu i pár milých třešniček na dortu – chlápek v džípu, který musíte natlačit a slisovat o zeď, únik z elektromagnetického jeřábu (chytrý nápad, proč to nenapadlo víc padouchů?) - a abyste se nenudili stereotypním pochodem zleva doprava, občas i nějaká ta mezihra: first person odstřelování aut z jedoucí motorky či vozu působí dost rozpačitě, střelba á la Cabal (běháte sem a tam na místě, pálíte do nepřátel před sebou) je o trochu lepší, ale stejně jsem byl rád za její rychlý konec (přece jenom, kouzlo Cabalu spočívá i v tom, že se můžete skrývat a nešijou do vás řízenými střelami, kterým nemáte kam uhnout). Když už jsme u mušek, ještě bych vytkl příliš pomalý Robův pohyb, který znemožňuje uhýbat kombům některých rychlejších bossů, jinak ovšem nemám nic než chválu. Hra je milá, hodná, i na jedinou minci si ji můžete vcelku užít – žádná stáda protivníků, mezi kterými se ani nenajdete, natož abyste je stačili včas pobít, žádné screeny zasviněné hradbou střel, mezi nimiž pro vás schválně nejsou dost velké mezery, dokonce i při rvačkách s většinou bossů máte zábavnější vyhlídky než vytřískat bomby a chcípnout, abyste dostali další bomby. Tahle hra zkrátka není z těch, které už od první vteřiny otvírají lačný chřtán na další dvoukorunu a udělají cokoli, aby krmení dostaly co nejdřív. Dobrý hráč má naději na dobrou hru – což potěší, mezi automatovkami jich tolik zase není…
Robopolda podruhé. Co dodat? Příběh ochránce zákona Murphyho, který po srážce s detroitským gangem potřeboval tolik protéz, až z něj udělaly superpolicajta, je dobře známý z filmového plátna – a pro ty , kdo by ho snad neznali, je stručný přežvýkaný výcuc v úvodu první robocopí hry o řádek výš v seznamu (pokud ovšem sami mají v mozku nějaký ten upgrade na rychločtení, protože normálním lidským tempem, ba ani zběsilým lidským tempem to přečíst nestihnou). Ve hře vás čeká cesta za likvidací padoucha Caina, který se rozhodl, že když už taky potřebuje nějakou tu protézu na ruce, nohy a vůbec všecko kromě mozku, tak ať jsou to protézy pořádné. Cestu vám znepříjemní hordy Cainových poskoků, nejdřív kokrháči se sekyrkami a kravaťáci se všemožnými typy bouchaček, později i roboti a pár zajímavějších týpků. Baleťák s motorovou pilou, frajírek v bojovém roboskafandru, který, když mu ho rozbijete, nasadí rozpačitý úsměv a odběhne si domů pro další, i nějaké ty supermašiny coby bossové.
Je tu i pár milých třešniček na dortu – chlápek v džípu, který musíte natlačit a slisovat o zeď, únik z elektromagnetického jeřábu (chytrý nápad, proč to nenapadlo víc padouchů?) - a abyste se nenudili stereotypním pochodem zleva doprava, občas i nějaká ta mezihra: first person odstřelování aut z jedoucí motorky či vozu působí dost rozpačitě, střelba á la Cabal (běháte sem a tam na místě, pálíte do nepřátel před sebou) je o trochu lepší, ale stejně jsem byl rád za její rychlý konec (přece jenom, kouzlo Cabalu spočívá i v tom, že se můžete skrývat a nešijou do vás řízenými střelami, kterým nemáte kam uhnout). Když už jsme u mušek, ještě bych vytkl příliš pomalý Robův pohyb, který znemožňuje uhýbat kombům některých rychlejších bossů, jinak ovšem nemám nic než chválu. Hra je milá, hodná, i na jedinou minci si ji můžete vcelku užít – žádná stáda protivníků, mezi kterými se ani nenajdete, natož abyste je stačili včas pobít, žádné screeny zasviněné hradbou střel, mezi nimiž pro vás schválně nejsou dost velké mezery, dokonce i při rvačkách s většinou bossů máte zábavnější vyhlídky než vytřískat bomby a chcípnout, abyste dostali další bomby. Tahle hra zkrátka není z těch, které už od první vteřiny otvírají lačný chřtán na další dvoukorunu a udělají cokoli, aby krmení dostaly co nejdřív. Dobrý hráč má naději na dobrou hru – což potěší, mezi automatovkami jich tolik zase není…